Soužití Čechů a Němců v Olomouci za první republiky
Počet českého a německého obyvatelstva se ve městě po dlouhých letech německé převahy v roce 1918 vyrovnal a po připojení okolních předměstí získali Češi výraznou většinu. V roce 1921 se k české národnosti hlásilo v Olomouci téměř 40 tisíc občanů, k německé jen necelých 16 tisíc. A tento rozdíl se za první republiky ještě zvýšil.
Silná židovská komunita byla za bývalé monarchie velkou většinou německá, za republiky se buď hlásila k židovské národnosti (za Rakouska nebyla uznávána), anebo k Němcům, ale i k Čechům. Němci se zpočátku nemohli smířit se ztrátou své nadvlády, postupně jich však většina přijala německý aktivismus, který spočíval ve spolupráci českých a německých politických reprezentací (od roku 1926 i ve vládě).
V parlamentních volbách roku1929 se k aktivistickým německým stranám přihlásilo asi 70% německých voličů. Jiná situace nebyla ani v obecních volbách, jež se však v Olomouci konaly naposled v roce 1932. Od roku 1923 byl starostou města advokát Richard Fischer, jehož obratná komunální politika vyhovovala jak činitelům ve volbách úspěšnějších českých politických stran než jeho národní demokracie (nejsilnější byli čeští sociální demokraté a lidovci), tak i loajálně smýšlejícím Němcům, byť soužití obou národností nebylo bezkonfliktní.
Spory v kultuře
Ke sporům mezi Čechy a Němci docházelo výrazně na kulturní frontě, např. ve sporech o míru českých a německých představení v městském divadle, a především ve školství. České vedené města výrazně zvrátilo dosavadní převahu německého školství (za monarchie bylo v Olomouci jen české Slovanské gymnázium, soukromá rodinná škola a jediná obecná škola). Bylo vybudováno mnoho českých měšťanských a obecných škol i české odborné školství, počet německých škol byl omezen. Mimo to zde bylo značně rozvinuté také církevní (české i německé) katolické školství, v němž hrálo prim dominikánské učiliště.
Ve městě existovalo mnoho českých i německých kulturních spolků, které byly většinou národnostně vymezeny, stejně jako tělocviční spolky: na české straně hlavně Sokol, Orel a DTJ, na německé Turnverein, nechyběl ani židovský spolek Makkabi. Na sportovním poli často docházelo i k vzájemným zápasům mezi českými i německými kluby (např. fotbalovými). Také na kulturní frontě docházelo ke kontaktům, koncem dvacátých let došlo k řadě diskusí o česko-německé kulturní spolupráci.
Zhoršování vzájemných vztahů
Za hospodářské krize třicátých let a zvláště po nástupu Adolfa Hitlera v Německu roku 1933 se však česko-německé vztahy začaly zhoršovat. Vítězství Henleinovy Sudetoněmecké strany v parlamentních volbách roku 1935, kdy i v Olomouci značně zdecimovala aktivistické strany, bylo počátkem konce vzájemné spolupráce.
Je však třeba uznat, že v Olomouci a v jejím okolí vytrvala ještě v roce 1938 řada Němců (hlavně sociálních demokratů a komunistů) na antifašistických pozicích a na 1. máje demonstrovala proti nacionálnímu socialismu. Jejich heslo: na transparentech: „Češi a Němci v ruku v ruce vyženou Hitlera ze země“ však bylo jen vyjádřením nereálné naděje na záchranu demokracie a republiky. Mnichovská dohoda velmocí v září 1938 ukončila tyto iluze, přiřkla pohraničí nacistickému Německu a přinesla zánik první republiky a v březnu 1939 československého státu vůbec.
Autor: Miloš Trapl