Jan Kapistrán (1386–1456)

Jan Kapistrán (Giovanni da Capestrano) pocházel z malého městečka Capestrano v italském kraji Abruzzo. Přestože byl tak vzdálen olomouckému prostředí, život ve městě významně ovlivnil a změnil, zvláště tím, že do střední Evropy a koneckonců i do města přinášel italské ideje reformy náboženského života.

I když jako mladík studoval kanonické i civilní právo na univerzitě v Perugii a poté působil ve světských úřadech ve službách neapolského krále jak v Neapoli, tak v Perugii, stal se jedním z nejvýznamnějších františkánských kazatelů 15. století. K jeho obrácení došlo ve vězení, když byl zajat vojsky Carla Malatesty. V roce 1416 vstoupil po ročním noviciátu do řádu menších bratří. Stal se žákem Bernardina Sienského, nejvýznamnějšího františkánského kazatele působícího především ve střední Itálii, jehož svatořečení v roce 1450 (šest let po jeho smrti) Jan Kapistrán zařídil. S tím, jak se po Itálii šířil kult sv. Bernardina Sienského, šířila se i observantská reforma řádu menších bratří, jejímž propagátorem byl i Jan Kapistrán.

Aby agitoval pro řádovou reformu, vydal se v roce 1451 do rakouských zemí, ovšem ve Vídni se v červnu rozhodl, že se pustí do „Českého království, aby vymýtil a vykořenil rozličné hereze“, tedy aby kázal proti husitům, resp. proti utrakvistům. Jeho působení na Moravě a v Čechách bylo jen krátkou epizodou, mělo však silný ohlas. Na konci července se dostal do Brna, kde kázal po dva týdny, a poté se vypravil do Olomouce, kde působil mezi 18. srpnem a 5. zářím 1451. Nato se vrátil do Brna a po dalších dvou týdnech kázal ve Znojmě, načež opustil Moravu. Po několika zastávkách v Čechách (Český Krumlov, Cheb, Most) a německých zemích působil i v Lužicích a ve Slezsku, odkud se vydal do Polska. Přes Olomouc a Znojmo se potom vracel do Rakous v červenci a srpnu 1454. Jeho misijní činnost ve střední Evropě se pak soustředila především na boj proti Turkům. Účastnil se několika protitureckých říšských sněmů a od května 1455 kázal v Uhrách, kde se mu podařilo – podobně jako Petrovi Poustevníkovi na konci 11. století – nadchnout davy sedláků pro křížovou výpravu. S tímto selským vojskem došel až k obleženému Bělehradu, který se mu ve spolupráci s Janem Hunyadim, otcem Matyáše Korvína, podařilo ubránit. Legendy dokonce mluví o tom, že vyšel z bran města s křížem v ruce a kráčel proti Turkům, za ním se hrnul dav selského vojska a Turci se dali na zděšený ústup. Ať už je tato zpráva pravdivá či nikoliv, Bělehrad byl ubráněn. Oba slavní obránci Jan Hunyadi a Jan Kapistrán podlehli epidemii úplavice v následných měsících, Jan Kapistrán ve františkánském klášteře v chorvatském Iloku.

Kázání Jana Kapistrána bylo v moravských městech jistě obrovskou událostí a velkým divadlem, které přitahovalo posluchače i z daleka a všechna města praskala ve švech. V Olomouci se jeho promluvy odehrávaly za hradbami v prostoru dnešní Sokolské a Slovenské ulice. Na tomto místě byl později, v roce 1453, založen františkánský klášter, který byl až v roce 1527 obehnán městskou hradbou. Výsledkem Kapistránova protihusitského kázání byly prý mnohé konverze ke katolickému vyznání. Po jeho kázání v Brně tak konvertoval i Beneš z Boskovic, významný moravský šlechtic, jehož syn Tas se pak stal olomouckým biskupem. Větší počet konverzí ovšem není detailněji doložen, pouze uváděn v Kapistránových legendách.

Druhým zásadním výsledkem jeho kázání byla zřejmě i zvýšená nenávist vůči židovským obyvatelům měst. Již v Itálii se jeho kázání vyznačovala protižidovským elementem a nejinak tomu jistě bylo i na Moravě. Těsně před jeho druhou cestou přes Moravu v roce 1454 tak byli Židé vyhnáni z moravských královských měst (Olomouc, Brno, Znojmo, Uničov), když listina Ladislava Pohrobka (vydaná na žádost měšťanů) zmiňovala obecně nedobré soužití mezi křesťanskými a židovskými obyvateli města. Ve slezské Vratislavi byl Jan Kapistrán dokonce přítomen u soudu s židovskými obyvateli, kteří byli obviněni ze znesvěcení hostie: více než čtyřicet Židů bylo popraveno a ostatní vyhnáni z města, podobně jako v městech moravských.

Pro město měla návštěva Jana Kapistrána ještě další význam, jímž bylo zmiňované založení františkánského kláštera. Prostřednictvím františkánů se šířily reformy náboženského života z Itálie a většinově německé obyvatelstvo Olomouce, které toužilo po podobných kázáních a reformách, jaké měli husité, se mělo k čemu upnout. Popularita františkánů byla v desetiletích před německou reformací veliká, o čemž svědčí i rychlá stavba kláštera a klášterního kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Bernardina, které jsou v současnosti v držení dominikánského řádu. Již výzdoba kostela může mnohé napovědět. Samozřejmě je zde připomínán sv. František, zakladatel řádu, a sv. Bernardin Sienský, jehož kult se šířil na Moravě právě díky Janu Kapistránovi. Kromě těchto dvou svatých postav je v chóru kostela vyobrazena právě zmiňovaná bitva u Bělehradu. Jedná se o v evropském kontextu o zcela unikátní vyobrazení, na němž jsou vedle postav Jana Kapistrána a Jana Hunyadiho zachyceni obránci města i turecké vojsko a samozřejmě obléhané hradby. Vyobrazení spolupráce Jana Kapistrána a Jana Hunyadiho mělo zřejmě připomenout součinnost františkánského řádu a rodiny Hunyadi, aby stavbu kláštera podpořil i v Olomouci často pobývající Matyáš Korvín. Kromě toho je v závěru jedné z bočních lodí obrazem provedena modlitba sv. Bernardina Sienského zvaná Koruna Panny Marie. Jedná se o františkánskou verzi růžence; tato modlitba byla ve své době velice populární i mezi obyvateli města, kteří františkány podporovali, neboť zbožným věřícím mohla přinést i podstatné odpustky. Nicméně, německá reformace znamenala, že popularita františkánů ve městě poklesla a byla obnovena až v druhé půli 17. století.

Jan Kapistrán a františkánská zbožnost jsou ve městě připomínány i reliéfy bernardinského slunce a Jména Ježíš, které po vzoru svého učitele Kapistrán šířil (např. v Ostružnické ulici na domě č. 333); patrně také výzdobou již zaniklé kaple v původním domě biskupa Bohuše ze Zvole (ve Wurmově ulici). Přestože Jan Kapistrán byl prohlášen v roce 1690 za svatého, v českých zemích se velké úcty nedočkal, neboť byl právě tím, kdo se stavěl proti husitům a jejich dědicům. Stejně tak v Olomouci, kterou v 15. století významně ovlivnil, není výrazněji připomínán. Jeho působení bylo pro český a moravský prostor velice rozporuplné a i když je v Uhrách i v Itálii velmi ctěn, historická tradice mu v českých zemích přisoudila místo přinejlepším problematické.

Antonín Kalous