Archeologie státotvorná
Ač se to může zdát nemožné, i věda o nejstarších lidských dějinách hrála důležitou roli ve vzniku prvního československého státu. Je sice pravdou, že tomu nebylo přímo v roce 1918, ale nebýt jí, tak mnozí aktéři tohoto revolučního roku by asi neexistovali.
Již v průběhu 19. století se totiž archeologie stala hybnou silou národního obrození, když uměla dokládat díky svým nálezům nárok Čechů, Moravanů a Slováků (Slovanů) na území, které obývali po celá staletí i tisíciletí. V 19. století se právě archeologické nálezy stávaly po celé Evropě, a u nás tomu nebylo jinak, politickým argumentem – nezpochybňovaným výsledkem vědeckého bádání, které prodlužovalo národní dějiny hlouběji do minulosti, než o ní vypovídala psaná historie, a dokládalo nároky jednotlivých etnik na území, která obývala. Dnes mluvíme o romantickém archeologickém paradigmatu, které označuje toto „národní“ pojetí vědeckého výzkumu v 19. století.
Vlastenecký muzejní spolek
Ne jinak tomu bylo i v Olomouci. V roce 1883 byl založen olomoucký muzejní spolek (později přejmenovaný na Vlastenecký spolek musejní v Olomouci), ze kterého se etablovalo nejen zdejší národní hnutí, ale i představitelé české olomoucké politické scény. Archeologie stála v počátcích tohoto spolku, protože k jeho zakladatelům patřil „otec moravské archeologie“ Jindřich Wankel, který se členy své rodiny (Vlastou a Janem Havelkovými, Karlou Absolonovou-Bufkovou, Lucií Bakešovou, Magdalenou Wanklovou) od začátku orientoval činnost spolku na práci archeologickou a etnografickou.
Prostřednictvím výzkumu nejstarší minulosti se snažili v objevovaných artefaktech najít důkazy jejich slovanského původu a tedy i nároku Moravanů na toto území. Dokládají to již jejich první statě otištěné v Časopise Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci jako byly: Zbytky národní ornamentiky moravské (Havelková 1884), Národní vyšívání moravské (Havelka 1884), Staré hroby u Choliny (Wankel 1884), Vlasť naše za pravěku slovanského (Havelka 1885), O starobylosti národního vyšívání moravského (Havelková 1885) ad. V těchto příspěvcích poukazovali na shody například ve výzdobných motivech soudobé moravské krojové výšivky a výzdoby na pravěkých nádobách či předmětech z doby bronzové. Shodná ornamentika je vedla k závěru, že tvůrci pravěkých artefaktů byli Slované. Kontinuitu viděli ale i v pohřebním ritu, umístění sídlišť či způsobu hospodaření.
To, že se na jejich argumenty dnes již díváme s úsměvem, nic neznamená. Olomoucký vlastenecký spolek v prvních čtyřiceti letech své existence sdružoval stovky členů (v roce 1920 to bylo 1710 členů, citováno: fpl. 1920: Zpráva o valné hromadě, ČVSMO č. 125, s. 57). Byli mezi nimi učitelé, duchovní, právníci, lékaři a další představitelé tehdejšího společenského života. Začala vznikat nová generace Moravanů, která se výrazně zapojila do politické dění. A protože archeologie toho byla součástí, byla tedy i ona pro rok 1918 státotvornou.
Autorka: Pavlína Kalábková